Kraniosakrální terapie - Craniosacral Therapy

Co je kraniosakrální terapie?

Kraniosakrální terapie je jemná, manuální technika, která pomáhá odhalit a odstranit nerovnováhu v cranoisacrálním systému, jejíž příčinou může být smyslová, motorická nebo neurologická dysfunkce. Kranoisakrální systém se skládá z membrán a mozkomíšní tekutiny, které obklopují a chrání mozek a míchu. Systém se rozprostírá od lebky, přes obličej a ústa a dolů až ke křížové kosti nebo kostrční oblasti.

Jemná manuální terapie prováděná na kranisakrálním systému zlepšuje přirozené léčebné procesy těla a ukázala se být účinná u široké řady medicínských problémů, které měly co dělat s neurologickou dysfunkcí. Mezi tyto stavy zahrnujeme bolesti hlavy, bolest krku a zad, TMJ dysfunkci, chronickou únavu, oční problémy, potíže s motorickou koordinací, endogenní deprese (tlak), hyperaktivita, porucha z nedostatku pozornosti, poruchy centrálního nervového systému a mnohé další…...

Převzato z knihy Johna Upledgera: Kraniosakrální terapie, nakladatelství Poznání(www.poznani-knihy.cz)

Kraniosakrální terapie je účinný terapeutický systém založený na určitých anatomických, fyziologických a terapeutických poznatcích. Použití kraniosakrální terapie v diagnóze a léčbě vyžaduje specifický úhel pohledu - vidět jedince jako integrální celek.

Anatomické části kraniosakrálního systému jsou:

1. Meningy - mozkomíšní pleny.
2. Kostěné struktury, ke kterým se meningy upínají.
3. Ostatní nekostěnné pojivové tkáně ve vazbě na meningy.
4. Mozkomíšní mok.
5. Všechny struktury, které mají vztah k produkci, resorpci a složení mozkomíšního moku.

Kraniosakrální systém je úzce spjat, ovlivňuje a je ovlivňován:

1. nervovým systémem,
2. muskuloskeletálním systémem,
3. vaskulárním systémem,
4. lymfatickým systémem,
5. endokrinním systémem,
6. respiračním systémem.

Abnormality struktury či funkce kteréhokoli z těchto systémů mohou ovlivňovat kraniosakrální systém. Abnormality struktury nebo funkce kraniosakrálního systému nutně vedou k závažným a často škodlivým vlivům na rozvoj nebo funkci nervového systému, především mozku. Kraniosakrální systém představuje „vnitřní prostředí“ pro vývoj, růst a funkční schopnosti mozku a míchy od embryonálního vývoje až do smrti.

Kraniosakrální systém je charakteristický rytmickou pohybovou aktivitou (CRI), která přetrvává po celý život. Tento kraniosakrální pohyb se vyskytuje u člověka, ostatních primátů, psovitých a kočkovitých šelem a pravděpodobně u všech nebo většiny ostatních obratlovců. Je zřetelně odlišný od fyziologických pohybů, které jsou ve vztahu k dýchání a je také odlišný o kardiovaskulární aktivity. Může být základním mechanismem známého, ale doposud neobjasněného Traube-Herringova fenoménu nebo být v úzké vazbě na něj. Kraniosakrální rytmická aktivita může být palpována nejlépe na hlavě. S praxí a zdokonalením palpačních schopností však může být vnímána kdekoli na těle.

Asymetrie kraniosakrálního rytmického pohybu po celém těle je indikátorem, který může být použit k lokalizaci nejrůznějších patologických problémů, které způsobují přerušení fyziologického pohybu, jako například osteopatické léze muskuloskeletálního systému (somatické dysfunkce), zánětlivá onemocnění, adheze, jizevnatá poranění, chirurgické jizvy, vaskulární léze atd. Asymetrie pohybu nám neřekne, o jaký problém se jedná, ale řekne nám, kde je problém lokalizovaný. Jakmile znáte místo léze, k určení přesné patologické příčiny problému se musíte spolehnout na jiné diagnostické metody. Obnova symetrického kraniosakrálního pohybu v oblasti přerušení pohybu může být použita jako prognostický faktor. Pokud je asymetrie eliminována a dojde k obnovení normálního fyziologického pohybu, můžete předpokládat, že byl problém vyřešen.

Role fascie

Fascii můžeme pokládat za mírně pohyblivý lamelární obal z pojivové tkáně, kontinuální od hlavy až k patě, který vytváří mezi svými vrstvami kapsy obalující všechny somatické a viscerální struktury lidského těla. Při znalosti tohoto uspořádání je zřejmé, že jakákoli ztráta pohyblivosti této tkáně v kterékoli oblasti může pomoci lokalizovat místo afekce, která způsobila ztrátu mobility. Určitým způsobem, pravděpodobně prostřednictvím nervového systému, je tato fascie za normálních okolností udržována v konstantním pohybu v korespondenci s kraniosakrálním rytmickým pohybem. Pomocí přímých spojení a společných kostěných ukotvení je extradurální fascie a meningy ve vzájemném vztahu ve smyslu společného pohybu. Množství diagnostických a prognostických informací, které mohou být získány z vyšetření pohyblivosti fascie nebo jejích bloků, je proto omezena pouze palpačními schopnostmi a anatomickými znalostmi vyšetřujícího. Pozornost zaměřujeme na rychlost, amplitudu, symetrii a kvalitu kraniosakrálního pohybu a jeho šíření po celém těle.

Tlakový model

Tento model pouze předpokládá, že produkce mozkomíšního moku v choroidálním plexu komorového systému mozku je významně rychlejší než zpětná resorpce mozkomíšního moku do žilní cirkulace prostřednictvím arachnoideálních výběžků. Tyto arachnoideální výběžky jsou především koncentrovány v inrakraniálním venózním sinusovém systému. Maximum resorpce pravděpodobně probíhá v sagitálním venózním sinu.

Pokud by hypoteticky probíhala produkce mozkomíšního moku dvakrát tak rychleji než resorpce, za určitou dobu dojde k dosažení horní hranice tlaku. Když je dosažena horní hranice tlaku, produkce mozkomíšního moku se zastaví pomocí zpětnovazebného homeostatického mechanismu. Resorpce mozkomíšního moku je po dobu produkce moku a po zastavení produkce stále konstantní. Proto když se produkce tekutiny zastaví, tlak poklesne v důsledku konstantně se zmenšujícího objemu hydraulického systému. Po dosažení dolní hranice tlaku se opět obnoví produkce mozkomíšního moku a tlak mozkomíšního moku v kraniosakrálním systému začíná stoupat. Tak je dosaženo rytmického vzestupu a poklesu tlaku tekutiny, což způsobuje rytmické změny polouzavřeného hydraulického systému.

V současné době víme o alespoň dvou mechanismech:

1.Protože víme, že se kraniální sutury u zdravých dospělých lidí a ostatních primátů konstantně pohybují a protože jsme v suturách identifikovali kolagenová a elastická vlákna, cévní svazky a nervové plexy, je velmi pravděpodobné, že sutury mají i napínací reflex. Když je sutura napnuta tlakem mozkomíšního moku do určité míry, dojde k aktivaci intrasuturálního napínacího reflexu, který vyšle signál do komorového systému mozku k zastavení produkce mozkomíšního moku. Když napětí v sutuře povolí a lebeční kosti se začnou přibližovat k sobě až nakonec poněkud komprimují obsah lebky (při snížení tlaku mozkomíšního moku), do mozku je vyslán signál k obnovení tvorby mozkomíšního moku. Obnovení produkce tekutiny proto zvýší tlak tekutiny a sníží intrasuturální kompresi.
2. V popisu přímého sinu, sinus rectus, v Grayově Anatomii (39. britské vydání) jsou zmíněny arachnoidální výběžky, které projikují do spodiny přímého sinu v místě, kde do něj ústí vena magna cerebri. Tyto výběžky obsahují sinusoidální plexus krevních cév, který je výrazně překrvený a pracuje na principu kuličkového ventilu. Pomocí tohoto mechanismu může být regulován průtok vena magna cerebri, která zvýšením zpětného tlaku ovlivňuje sekreci mozkomíšního moku v choroidálních plexech laterálních komor. Drenáž těchto částí mozku zajišťují vnitřní cerebrární žíly, které se vlévají do vena magna cerebri.

Přítomnost těchto struktur podporuje další mechanismus, pomocí něhož je produkce mozkomíšního moku pod homeostatickou kontrolou. Domníváme se, že je to právě tento tlakový mechanismus, který způsobuje rytmickou dilataci a kontrakci mozkového komorového systému, spíše než neurčité vnitřní kontrakční síly samotné mozkové tkáně. Pozorování mozkové tkáně in situ svědčí o rytmickém pohybu mozkové tkáně. Je však pravděpodobnější předpokládat, že komorový systém mozku reaguje na změny tlaku mozkomíšního moku spíše než že by byl tento pohyb způsobený kontrakcí samotného mozku.

Dr. E. A. Bunt, jihoafrický neurochirurg, představil při zkoumání idiopatického, normotenzního hydrocefalu podobný model. Dr. Bunt nám ukázal sérii tomografických snímků v úrovni postranních komor a třetí mozkové komory normálního jedince, které ukazují změnu plochy přibližně o 50 % během dilatace a kontrakce postranních mozkových komor v rytmu 6 cyklů za minutu. Dr. Bunt se proto domnívá, že je tento model správný.

Beckerův model

Další model, který by mohl vysvětlit původ kraniosakrálního rytmického pohybu byl předložen anatomem Frederickem Beckerem, Ph.D, který se domnívá, že kraniosakrální rytmický pohyb by mohl být výsledkem tonické odpovědi extradurálních svalů na sílu zemské přitažlivosti. Tyto svaly mohou působit (1) buď stimulačně na centrální nervový systém, což vede k fluktuacím tlaku mozkomíšního moku nebo (2) prostřednictvím kontinuity fascií mohou kosterní svaly přímo působit na dura mater. (Dura mater tvoří hranici hydraulického systému mozkomíšního moku.) Prostřednictvím rytmických změn tenze dura mater tak mohou svaly způsobit rytmický vzestup a pokles hydraulického tlaku tohoto sytému.

Léčebné metody

Metody používané v kraniosakrální terapii jsou obvykle nerušivé a nepřímé. V určitých situacích můžete při blocích a překážkách použít i přímé léčebné metody, ale pouze tehdy, je-li použití přímé metody nezbytně nutné.

Nepřímá metoda je definována jako metoda, která uvolňuje blok nebo abnormální překážku v pohybu pomocí podnícení pohybu ve směru mimo překážku či blok – ve směru volného pohybu (obvykle přesně v opačném směru). Tato metoda pracuje na podobném principu jako otvírání zámků. Když chceme odemknout zámek, musíme často nejprve pootočit klíčem v opačném směru. To samé platí u nepřímé kraniální metody. Terapeut nejprve sleduje blokovanou část těla ve směru, kterým se volně pohybuje, tj. ve směru, ve kterém má největší rozsah vnitřního pohybu. Když se ta část těla pokouší vrátit z této extrémní pozice, terapeut znehybní. Na postiženou část netlačíte ani se nepokoušíte rozšířit rozsah jejího pohybu. Pouze se odmítnete pohnout. Proti vám tlačí vnitřní pohyb postižené části, který se pokouší vrátit do neutrální pozice. Když proti vám vnitřní pohyb postižené části přestane tlačit, přesune se dále ve směru snadnějšího rozsahu pohybu. Když dojde k tomuto pohybu směrem od vás, následujte ho, zpozorněte, ale netlačte. Na konci cyklu se začne pohybovat opět proti vám. Opět znehybněte. Opakujte tento postup během několika cyklů vnitřního kraniosakrálního pohybu. Nakonec dojde ke změknutí nebo uvolnění tkání. To je terapeutický výsledek, na který jsme čekali. Tkáň se „odemkla“.

V průběhu tohoto terapeutického postupu se mohou cesty pohybu měnit. Naším pravidlem je nechat postiženou část těla pohybovat se libovolnou cestou, kterou si zvolí. Nenechte ji vrátit se do neutrální pozice stejnou cestou, odkud přišla. Tento postup představuje to, co máme na mysli nepřímou metodou. Přímá metoda je opakem nepřímé metody. Jakmile je identifikována překážka normálního fyziologického pohybu, terapeut jemně vede blokovanou část či strukturu skrze tuto překážku a tak ji překoná.

Testování pohybu je primární metoda používaná při pátrání po abnormálních překážkách. Terapeut aktivně indukuje pohyb, ale jakmile se příslušná část těla začne pohybovat v daném směru, terapeut přejde do role pasivního pozorovatele. Účelem je sledovat, jak daleko a snadno se daná část těla dále sama pohybuje. Účelem však není vidět, jak daleko a přes kolik překážek může být tlačena. Pokud byste na postiženou strukturu tlačili, nikdy nemůžete nalézt skutečnou příčinu problému, který může být překryt dalším poraněním nebo blokem, který bychom tímto postupem mohli způsobit. Obnovení autonomní flexibility je pozitivním terapeutickým výsledkem kraniosakrální terapie. Autonomní flexibilita je termín používaný k popisu zlepšení schopnosti autonomního nervového systému efektivně odpovědět na stres a zátěž.

Autonomní nervový systém udržuje vitální funkce a pomáhá nám přežít bez nutnosti vědomého myšlení. Má dvě hlavní části: sympatický a parasympatický nervový systém. Sympatický systém umožňuje odpověď organismu na nebezpečí, nepřízeň, stres, strach a vzrušení prostřednictvím zvýšení srdečního rytmu, krevního tlaku, dechového objemu, průtoku krve svaly a ostatních mechanismů nezbytných k akci.

V běžném životě dochází při stresových situacích k opakovaným aktivacím sympatického systému. Často však nemůžeme vybít akumulovaný stres, protože moderní společnost, ve které žijeme, nám nedává dostatek příležitostí umožnit tělu přejít do akce, aby uvolnilo energii generovanou stimulovaným sympatickým systémem. Tonus či tonická aktivita sympatického nervového systému se neustále ze dne na den zvyšuje, protože ze stresových situací akumulujeme více energie než jsme schopni uvolnit. Zvýšený tonus sympatického nervového systému způsobuje urychlení srdeční činnosti, zvýšení krevního tlaku, sevření žaludku, spastické pohyby střev a odklon krevního průtoku z vitálních orgánů do svalů. Za takových podmínek by tělo nemohlo vydržet dlouho. Proti stavu připravenosti k akci vyvolaném hypertonem sympatického systému působí parasympatický nervový systém, který zpomaluje srdeční akci, snižuje krevní tlak, povzbuzuje trávení a snižuje spasticitu střev.

Stresové podněty však stále přicházejí a převládají nad možnostmi uvolnění, proto tonus sympatiku postupně roste. Tonus parasympatiku rovněž narůstá, aby vyvážil vliv sympatického systému. Nakonec je však dosaženo bodu, kdy se parasympatický nervový systém již dále nemůže vypořádat ani efektivně vyvážit zvýšenou energii sympatického systému. Krevní tlak a srdeční činnost se zvýší a může dojít k rozvoji spastické kolitidy, peptického vředu nebo k řadě jiných dysfunkcí. Tyto nemoci jsou nazývány jako funkční poruchy. Autonomní nervový systém tak ztrácí svou flexibilitu a dále již není schopen efektivně naložit se stresovou energii akumulovanou v sympatickém nervovém systému. Parasympatický systém je zcela přetížený.

Velkým přínosem kraniosakrální terapie je mimo jiné obnovení flexibility autonomního systému. Autonomní nervový systém hraje velkou roli v homeostáze organismu, proto při obnovení autonomní flexibility se upraví mnoho homeostatických mechanismů.

Copyright © IMTE s.r.o. [ www.imte.cz ] 2007-2009, all rights reserved. Webmaster [ www.zarsky.net ]